Skupinová psychoterapie
Laskavý průvodce k vnitřní harmonii
Nabízím vám psychoterapeutickou pomoc a podporu seberozvoje, protože věřím, že vydat se na tuto cestu je zdravý způsob řešení.
M. Pražák Bartošová
Táhneme za jeden provaz
Skupinová psychoterapie je další z možností péče o psychické zdraví nebo jeho léčbu. Ve skupinové terapii, kterou praktikuji, se setkávají členové skupiny a terapeuti pravidelně vždy jednou do týdne. Délka jednoho setkání je 120 minut. Skupina je určena dospělým účastníkům, tedy lidem ve věku 18+, horní věková hranice není omezena. Počet členů se pohybuje maximálně do 10 lidí.
Skupinová psychoterapie může být samotnou formou terapie, kterou zvolíme, nebo vytváří doplňující péči k terapii individuální.
Při skupinové terapii jsme ve společenství jiných lidských bytostí, které mají podobný cíl ve smyslu naplnění a směřování vlastního života. Lidé ve skupině si poskytují cenné zpětné vazby a různorodé úhly pohledů. To vše se děje při rozhovorech nebo prostřednictvím dalších terapeutických technik.
V psychoterapeutické skupině vytváříme jedinečný prostor:
- jde tu o vzájemnost, vztahy, budujeme důvěrné prostředí pro sdílení životních situací, emocí, prožívání, způsobů chování,
- jakou podobu bude mít závisí na tom, jací jsou sami lidé, kteří tento prostor utvářejí,
- každá psychoterapeutická skupina je jedinečná a její dynamika vypovídá přímo o podstatě zúčastněných.
V upřímném a bezpečném prostředí dospíváme k vzájemnému pochopení a porozumění. To je pak základem pro podporu ve skupině. Je to forma podpory, jež respektuje a chrání lidskou svobodu a jedinečnost. Tato podpora zároveň nabízí možnost měnit zažité a často v podvědomí uložené vnitřní vzorce, které jsou pro osobnost nezdravé, někdy dokonce destruktivní.
Členové skupiny vyjadřují své postoje a pocity. Pomocí skupiny pak dochází k překonávání problémů, k vhledům do složitých životních situací nebo krizí. Cílem je zejména pochopení sebe sama, porozumění, přijetí a vyrovnanost se sebou. Na tomto základě pak můžeme rozvíjet vlastní přirozený talent, svou osobnost a možnosti, ať už na profesní nebo osobní rovině a dosáhnout tak pocitu smyslu a naplnění života.
Podstatou skupinové psychoterapie je spolubytí. Toto spolubytí skupiny podporuje a rozvíjí psychoterapeut, někdy dva psychoterapeuti, kteří dění ve skupině zaštiťují, v některých případech (zejména ze začátku) vedou, či usměrňují. Ve skupině pracuji často s kolegou.
Ve skupině je síla
Skupinová terapie nabízí pohled na určené téma od více lidí. Člověk není s psychoterapeutem sám, a tak může a nemusí o svých tématech mluvit. Je možné i posečkat a připravit se, zatímco vnímáme témata ostatních členů skupiny, která s námi velmi často nějakým způsobem rezonují. Míváme pak potřebu vyjádřit se k nim.
Zmíněné kladné stránky skupinové psychoterapie mohou na druhé straně vyvolávat také obavy (např. Jací budou ostatní členové skupiny? Nebudeme mít rozdílné osobní vize? Sedneme si jako lidé?) a očekávání, která nemusí psychoterapeutická skupina naplňovat okamžitě.
Tyto obavy jsou naprosto v pořádku. Stejně, jako si vytváříme vazby s jinými lidmi v reálném životě nějakou dobu, potřebuje i skupinová terapie delší časový rámec. Mnohdy až v průběhu času se ukazují souvislosti mezi našimi osobními reakcemi na jiné členy skupiny s naším vlastním způsobem prožívání a žití.
Poučení z napjatých situací
Skupinová psychoterapie má svou dynamiku a fáze. Lidé zde zažívají jak blízkost a sdílení, tak konflikty. Konflikt je přirozenou součástí psychoterapeutického procesu. I během konfliktu se toho lidé v psychoterapeutické skupině mnoho naučí. Tyto zkušenosti pak zpravidla přenáší do svého života, a dokážou řešit konfliktní situace konstruktivněji a s respektem k sobě i ke svému okolí.
V neposlední řadě je třeba zmínit i praktické hledisko a sice, že skupinová terapie je prostředkem k úspoře peněz. Díky většímu počtu lidí ve skupině může být cena za hodinu skupinové konzultace i o 70-80 % nižší, než individuální sezení. Pro někoho to může být nepodstatné hledisko, vždyť kam jinam investovat, než do vlastního rozvoje a péče o svůj život. Pro někoho tento faktor rozhodující však být může.
Který typ skupinové je vhodný?
V případě, že jste motivováni ke skupinové psychoterapii a volíte si tuto cestu, je třeba ještě zvážit, jaký typ skupinové psychoterapie zvolit. Existují skupiny specializované a úzce zaměřené, např. adiktologické skupiny, jež pracují se závislostmi, skupiny zaměřené na panickou poruchu, skupiny pro rodičovství nemocných dětí, skupiny poruch příjmů potravy a mnoho dalších.
Ve své praxi se zaměřuji na skupiny nespecifické, které nemají konkrétní výzvu, či společné téma, ale pracují s různorodostí, celistvě s člověkem a vším, co ho v životě potkává.
Jiné dělení skupin je na skupiny otevřené a zavřené. Otevřená skupina bývá časově neomezená, kontinuální, může trvat mnoho let členové se mohou připojit, nebo odejít kdykoli. Naopak uzavřená skupina má svůj vymezený čas, tedy začátek a konec, přičemž všichni členové začínají a ukončují cyklus společně.
Pracuji formou uzavřených skupin, kde vznikají pevnější mezilidské vazby, důvěra a dynamika, jež umožňuje pevnější oporu i možnost osobního rozvoje.
Pravidla skupinové psychoterapie
Mlčenlivost
- Příběhy jednotlivých členů, životní situace, pocity – cokoliv, co lidé ve skupině o sobě sdělí, jsou určeny pouze pro její členy a terapeuty. Mají důvěrný, intimní obsah. Člen skupiny je upřímně řekne tehdy, jestliže se cítí ve skupině bezpečně. Pro zajištění upřímnosti a bezpečného prostředí proto nemají tyto informace být předmětem jakýchkoliv rozhovorů mimo terapeutickou skupinu.
Upřímnost
- Vychází z výše zmíněného. Pro zdárný vývoj skupinové terapie je upřímnost předpokladem. Upřímný a poctivý přístup ke skupinové práci, k lidem ve skupině a k sobě samému je cennou investicí, neboť od psychoterapie dostaneme vždy tolik, kolik do ní sami vložíme.
Právo říci „stop“
- Mluvit o svých problémech, tématech vyžaduje určitou vnitřní připravenost, odhodlání, zkrátka tzv. „pravý čas“. Pakliže některý člen zatím o určitém tématu mluvit nechce/nemůže, není ten pravý čas, má právo říct „stop“. Ve skupinové psychoterapii je zcela respektováno, pokud lidé chtějí rozhovor v určitém bodě zastavit. Úlohou psychoterapeutů je sledovat zmíněnou vnitřní připravenost členů. Nikdo nemůže být (a nebude) do ničeho nucen.
Nenavazování intimních vztahů
- Jestliže chci pracovat na sobě, je dobré být především sám se sebou v prostředí, které nabízí podporu bez hlubokých citových vazeb, ze kterých mohou plynout určité vztahové závazky, či nároky. Nedoporučuje se proto navazovat intimní a sexuální vztahy s ostatními členy skupiny.
V současné době vám mohu nabídnout skupinovou psychoterapii ve formě rozvojové a podpůrné psychoterapeutické skupiny.
Co jsem napsala o skupinové terapii
Poslouchat své emoce, nebo rozum?
Zažili jste někdy vnitřní dialog svých vlastních pocitů a svého logického a racionálního uvažování? Proč mi emoce - můj cit a srdce říkají něco...
Empatie umožňuje pochopit druhé
Dokážete se snadno vžít do pocitů druhých lidí - svého partnera, dětí, rodičů, kamarádů, šéfa, či kolegů? Pokud ano, znamená to, že zapojujete...
