Supervize
Laskavý průvodce k vnitřní harmonii
Nabízím vám psychoterapeutickou pomoc a podporu seberozvoje, protože věřím, že vydat se na tuto cestu je zdravý způsob řešení.
M. Pražák Bartošová
Profesní psychohygiena
Podpora profesí
Supervize představuje službu a nástroj podpory a rozvoje lidí v jejich profesi. Supervizi nejčastěji využívají lidé působící v pomáhajícich profesích, ale stále častěji začíná být žádaná i v byznysu.
- Může být poskytována jednotlivci, kdy mluvíme o tzv. individuální supervizi.
- V případě týmu se jedná o týmovou supervizi.
- Pokud se jedná o více týmů, které spolu navzájem kooperují, pak jde o tedy supervizi skupinovou.
Ve své praxi se zaměřuji na prostředí, s kterými mám osobní pracovní zkušenost. Pracuji s psychotrapeuty, lidmi jež působí v sociálních službách, se zdravotníky a to v různých vedoucích úrovních firemní struktury (od řadového pracovníka po ředitele).
Frekvence supervize bývá nejčastěji jednou za měsíc. U začínajících kolegů-terapeutů může být i častější.
Supervize jako psychohygiena
Supervizní téma přináší ten, jež supervizi užívá jako službu – supervidant. Téma a cíl supervize často nemusí být zřejmý, lidé jen cítí, že potřebují podporu, péči, prostor pro komunikaci. V každé supervizi formujeme témata a jejich cíle přímo v procesu supervize. V pomáhajících profesích bývají častým tématem klienti, kterým supervidanti poskytují službu (psychoterapie, sociální služba, zdravotní péče, ale též učitelství, farní služba apod.). V rámci supervize supervidant otevře a rozvine příběh klienta (tzv. kazuistiky) a to, jak spolu pracují v psychoterapii, sociálních službách atd. Do supervize, a to velmi významně, patří i to, jak se supervidant s klientem cítí, co s ním prožívá, zda je mu ho třeba líto, cítí úzkost, nebo ho štve, cítí vztek, zda vnímá např. manipulativní tendence apod.
Supervize slouží často jako psychohygiena a prevence syndromu vyhoření, pomáhá však také spatřit jiné nové možnosti a cesty práce s klientem. Již samo sdílení kazuistik přináší úlevu a pocit, že supervizor je ten, kdo mě doprovází, že nejsem úplně sám se svými prožitky a s tím jak své vnitřní procesy i práci samotnou řeším, že mám podporu.
V rámci individuální, týmové i skupinové supervize mohou být tématem procesy v organizaci, firemní kultura a politika, též povaha mezilidských vztahů v týmu, či v celé instituci. Kontext organizace a vztahy uvnitř, vždy svým způsobem působí a ovlivňují, jak se v práci máme my jako lidé a působí i na samotnou službu, jež poskytujeme svým klientům. Supervize představuje dobrý nástroj péče i o tyto firemní a lidské kontexty. Pojmenovává často skryté a paralelní procesy, vytahuje je na světlo a činí je pro lidi v organizaci transparentními, pomáhá jim dávat pravidla či hranice.
Supervizní kontrakt
V rámci supervize uzavíráme tzv. kontrakt. Kontrakt má většinou dvě úrovně:
- Jednu úroveň tvoří dohoda mezi supervizorem a investorem – organizací, jež obsahuje základní rámec (tj. komu je poskytována, kde, jak často za jakou cenu apod.).
- Druhou úroveň kontraktu uzavírá supervizor přímo se supervidantem a týká se témat, která budou předmětem supervize. Druhá úroveň je důvěrná, supervizor je vázán mlčenlivostí a pokud se na tom se supervidantem nedohodne, nevynáší informace o tom, co spolu na supervizi otevřeli a řešili. Ctí tak důvěru vztahu a bezpečný prostor pro supervizi.
Co supervize není
Závěrem je myslím třeba říci, co pro mě supervize není – supervize není kritika, hodnocení a posuzování toho, jak se nám v práci daří a jací jsme my samotní.
Jako supervizor(ka) jsem partner – parťák, jež za svým klientem stojí, fandí mu a drží palce, prokazuje důvěru, hledá s ním možnosti, nabízí pozitivní úhel pohledu a naději. Moje zkušenost je, že tento supervizní přístup je povzbuzující, dodává motivaci k práci, odvahu zvládat překážky, měnit to, co změnit můžeme a přijmout to, co změnit nelze.
Sama supervizi čerpám jako cenný nástroj podpory a svého rozvoje. Je to cenný nástroj, který slouží mě samotné, ale též umožňuje nemít klapky na očích, což pomáhá kvalitní péči mým klientům.