Poslouchat své emoce, nebo rozum?

12. 7. 2022

Zažili jste někdy vnitřní dialog svých vlastních pocitů a svého logického a racionálního uvažování? Proč mi emoce – můj cit a srdce říkají něco jiného než zdravý rozum? Kterého z těch dvou mám vlastně poslechnout? Jak se řídit v situaci, kdy se chci správně rozhodnout? Mohu vás ubezpečit, že tento stav vnitřní nerovnováhy ve svém životě zažil téměř každý člověk. Rozdíl je však v tom, jak často a s jakou intenzitou se tato nerovnováha a vnitřní konflikt projevuje. Někdy to mohou být opravdová muka, s nimiž se naše psychika potýká.

Emoce a rozum v psychoterapii

Ve individuální i skupinové psychoterapii se setkávám s tím, že se lidé snaží potlačit své emoce a řídí se rozumem. Často se pak ale cítí nešťastní a vnímají svůj život jako sebe-obětování. V procesu psychoterapie sestupujeme ke kořenům tohoto vzorce prožívání a jednání. Objevujeme jak tyto způsoby zacházení se sebou vznikly a jak jsou zafixované v psychice. A také to, co je v možnostech té které osobnosti a v rámci psychoterapeutického procesu učinit.

Myslím, že téma konfliktu emocí s rozumem je srozumitelnější a bližší, když vstoupí do lidského příběhu a tak uvedu střípky z psychoterapie, jména klientů je samozřejmě smyšlená.

Střípek z terapie Radka – rozum říká „vydrž to“

Do psychoterapie vstupuje pan Radek. Je to muž těsně před čtyřicítkou, sympatický, inteligentní a na první pohled vyrovnaný a usměvavý. Hned na prvním sezení otvíráme téma práce. Výraz jeho tváře se změní, je velmi vážný, celé Radkovo tělo jakoby najednou ztuhlo. Pracuje jako ekonomický ředitel ve větší firmě, je svědomitý a pečlivý, záleží mu na dobře odvedené a bezchybné práci. V současném zaměstnání je již 12let, práce ho přestala bavit několik let zpátky, cítí se vyčerpaný, přetížený a unavený, jak fyzicky, tak mentálně. Špatně spí, v hlavě mu běží neustálý kolotoč myšlenek o pracovních úkolech a jednáních. Řada Radkových myšlenek a pocitů se odvíjí od jeho vztahu se šéfem a od kontextu celé firemní kultury. Šéf je autoritativní a impulzivní, z pozice své moci klade vysoké požadavky a má velká očekávání. Navíc nikdy nedává najevo uznání svým podřízeným. Firemní kultura společnosti, ve které Radek pracuje, vykazuje jednání z pozice moci, manipulaci, přelévání odpovědností a tendenci šikanovat slabší. Radek cítí úzkosti a bezmoc, ale díky tomu, čemu říká „zdravý rozum“ zůstává tam, kde ho to nenaplňuje a kde je nešťastný. Vydrží snad vše, neboť má pragmatický a racionální důvod tedy to, co mu říká rozum – „Mám přece pravidelný měsíční příjem a už vím, co mám čekat. Tu tíži musím vydržet, mám přece práci a jistotu.“

Psychoterapie nabízí prostor pro otázky:

  • Co jsem ochoten unést kvůli jistotě?
  • Jde opravdu o jistotu? Nebo spíš o zafixovanou představu toho, co si myslím, že je jisté?
  • Proč upřednostňuji pragmatičnost, potlačuji emoce a snáším stres a úzkost?
  • Jaké překážky mi brání na cestě ke změně?
  • O jakou změnu vlastně jde?

Otázky Radkovi umožňují otevřít příčiny toho, proč je pro něj tak těžké změnit práci. Příčiny sahají až k jeho dětství. Maminka byla autoritativní a rázná žena, jež měla vše pod kontrolou. Takový způsob výchovy vypěstoval v Radkovi tendence „poslouchat a podrobit se autoritě“ i na úkor vlastních zájmů, dokonce na úkor rozvoje vlastního já. Radek tím pádem má na prostředí „diktatury“ určitou vypěstovanou toleranci. Navíc je pro něj těžké věřit vlastním schopnostem a najit odvahu riskovat. Může se spolehnout jen na to, co je „jisté“ v realitě a zatím nemůže věřit vlastním pocitům ani intuici. Má však naději, že to vše jsou vzorce, které díky psychoterapii začíná objevovat a měnit a že to je cesta. Jeho cesta k tomu, být v životě šťastnější.

Střípek z terapie Sáry – ta, která miluje příliš

V psychoterapii se však často setkáváme i s úplně opačnými psychickými programy. Tedy s tím, když emoce zaplaví lidskou mysl a bytí a člověk se stává tzv. otrokem svých pocitových prožitků.

Zde opět vstoupíme do části lidského příběhu, který přinesla do terapie slečna Sára.

Sára přichází na sezení a na první pohled vidím velmi atraktivní dívku. Působí vyrovnaně a mile, dbá o svůj zevnějšek, pravidelně sportuje, má zajímavou práci. Viděno očima vnějšího světa, mám před sebou sebevědomou krásnou a úspěšnou osobnost. Jenže v tom, jak vypadáme ve vnějším světě a tím, co se děje ve světě vnitřním, může být rozdíl. Někdy dokonce, jako by to byly světy naprosto protichůdné. Téma, které Sára přináší na sezení je o vztazích, především o partnerských vztazích s muži. Sára o sobě říká „jsem ta, která miluje příliš.“ To, co to vlastně znamená, objevujeme v psychoterapii jako lpění a chorobnou vztahovou závislost. Jako by partnerství a pocity z něj zaplavovaly a přejímaly celou osobnost Sáry.

Sára velmi miluje svého partnera, žije tím, kdo je on a nemá žádné hranice. Partner reaguje tak, že její pocitovou závislost využívá, manipuluje s ní. Sára tyto postoje do sebe vstřebává, neumí se vymezit a pomalu ale soustavně tak dochází k podlamování jejího sebevědomí a sebe-hodnoty. Takové partnerství působí jako „psychický vysavač,“. Sára je zaplavena emocemi ničivého citu a potlačuje hlas svého rozumu. Rozumu, který jí říká „odejdi, nebo Tě vztah úplně zlomí.“ Ve své „lásce“ je velmi nešťastná, cítí, že vztah jí nedovoluje být sama sebou, ale miluje. Hlas zdravého rozumu však neposlouchá a vlastně ani nemá sílu poslouchat.

Cesta psychoterapie Sáry vedla k uvědomění si vlastních zdrojů a také k tomu, aby se naučila vnímat své hranice. To znamená, že i když miluji, zůstávám si vědom svých potřeb a svých vlastních emocí v každodenních situacích.

Co je tedy správně, poslechnout rozum, nebo se řídit emocemi? Ze své praxe i své vlastní zkušenosti říkám, že dobré rady typu „jdi za hlasem svého srdce“, nebo „vezmi rozum do hrsti“ moc nefungují. Tyhle dobré rady nefungují a nemají místo ani v Dasein psychoterapii. Dasein přístup pomáhá klientům najít rovnováhu ve vlastní autenticitě. Cesta k sobě samým a k životní rovnováze a spokojenosti je hlavním úkolem sezení.

Rovnováze a cestě k sobě spějeme ve vnitřním dialogu, často právě dialogu rozumu a citu. Rozum i emoce se učíme přijímat a brát jako přátele nikoli jako soupeře. Díky tzv. „hlubokým otázkám“ objevujeme to, kdo jsme, to, co opravdu chceme, učíme se vnímat své pocity, ale i jejich mnohdy „logické“ příčiny. Objevujeme celou krásu, hloubku i rozmanitost vašeho já, nacházíme vaše vnitřní zdroje a možnosti. Psychoterapie a daseinanalýza, je způsob, jež ve tmě pomůže rozsvítit světlo a najednou jasně vidíte vaši opravdovou a jedinečnou cestu ke štěstí. Vstoupit do psychoterapie chce ale i kus odvahy a ochotu na sobě pracovat a přijmout i to, že to co se odkryje nemusí být zrovna příjemné. A tak neslibuji, že cesta psychoterapie bude právě lehká, ale rozhodně říkám vyplatí se to!

Mirka Pražák Bartošová