Kvalita mezilidských vztahů je do značné míry ovlivněna tím, jak dokážeme komunikovat a jak umíme či neumíme sdělit své postoje, myšlenky a pocity při interakcích s druhými. To, co v naší každodenní komunikaci mnohdy chybí, je aktivní naslouchání, porozumění tomu, co druhý říká a vyjádření upřímné zpětné vazby s úctou a respektem. Psychoterapie může být jedním z nástrojů, který pomáhá objevit vlastní cestu v dialogu a komunikaci. Učí nás jak vyjadřovat své potřeby se zdravým sebevědomím, učí nás jak dávat a co je upřímná a konstruktivní zpětná vazba druhému.
Jak ale rozmlouvat s lidmi na které máme zlost, nebo kteří se nás dotkli? Záleží nám na tom, aby skutečně slyšeli to, co jim chceme říci, ale situace je emočně vyhrocená. Obě strany zaplavují různé pocity – většinou jde o pocity nespravedlnosti a frustrace, dále hněv, jež se může projevovat agresí v komunikaci – např. výčitkami a někdy velmi zraňujícím obviňováním druhého, často se objevuje také lítost, dokonce až úzkostné stavy, jež agresivní způsob komunikace vyvolá.
Pro příklad uvedu dva příklady rozhovoru kolegyň a kamarádek Moniky a Heleny (jména jsou smyšlená):
Příklad I.
- Monika:
„Víš Heleno, ty jsi teda kamarádka! Nedokážeš si nic nechat pro sebe. Pořád roznášíš drby. Řekla jsem Ti, že jsem se pohádala se šéfem, kvůli těm podkladům a teď o tom mluví celé naše oddělení. Půl dne jsem se snažila to šéfovi vysvětlit a dohodnout se s ním, ale ty tvoje pomluvy zase všechno zkazily. Ty sama co nevíš, nepovíš. Už ti nikdy nic neřeknu.“
- Helena:
„Víš co, zmlkni! Nikoho to nezajímá. Já jsem jenom získávala lidi na tvou stranu. Ale ty nikdy nedokážeš ocenit to, co pro tebe lidi dělají. Nemá cenu snažit se tě podpořit.“
Příklad II.
- Monika:
„Víš, měla jsem na tebe opravdu zlost, když jsem se dozvěděla, že se s kolegy bavíš o tom, jak jsem se pohádala se šéfem. Už jsme si to skoro vysvětlili, ale on se pak kvůli zase rozzlobil, když slyšel verzi kolegů. Navíc mi bylo líto, že jsi vyprávěla druhým lidem to, co jsem považovala za důvěrné informace. Moc bych chtěla, abychom byly kamarádky, ale teď se s tebou necítím dobře a nevím, jestli ti můžu věřit.“
- Helena:
„Moc se omlouvám, Moniko. Je mi líto, že to tak dopadlo, protože tě mám ráda a opravdu jsem ti chtěla pomoci. Chtěla jsem získat lidi na tvou stranu. Záleží mi na tom, abychom zůstaly kamarádky a slibuji, že už se to nestane. Cokoli mi řekneš jako důvěrnou informaci, nechám si jen pro sebe.“
Vyjadřování se „za sebe“ a aktivní naslouchání
Monika, začala chodit na cyklus konzultací skupinové psychoterapie. Interakci přinesla na skupinu a dostala mnoho reakcí ostatních. Tato zpětná vazba od druhých, kteří jí měli rádi, pro ni byla důležitá. Byla důležitá proto, že se díky ní mohla přestat cítit v dialogu jako oběť, jako někdo, koho zradila kamarádka. A navíc objevila moc a sílu vyjadřování informací „za sebe“.
Jak vidíme z prvního příkladu, situaci vládne emoční chaos, kterým jsou zmítané obě kamarádky. Navíc se vzájemně neposlouchají. V prvním příkladu se obě vzájemně obviňují a mluví o tom, co udělala ta druhá a brání se slovním útokem na druhou stranu. Tak trochu technicky bychom řekli pracují domnělou informací „o tobě“ a „za tebe“ – tou obviňují a zároveň si pro sebe vytvářejí uvnitř obranu. Tím se však vzdalují tomu si vše vysvětlit. Vytvářet si domněnky o motivech jednání druhého je cesta spíše k neporozumění, zkreslení reality a k zacyklení se v pocitech frustrace.
V druhém příkladu Monika i Helena opustily domněnky – “co udělala ta druhá.” Vyjadřují nyní to, jak se na situaci dívají za sebe a tak to také formulují. Zároveň slyší jedna druhou aktivně – tj. zabývají se významem slov v dialogu a sdělují jak každou tento význam oslovil.
Střípek ze skupinové psychoterapie
Monika díky vlastní ochotě k osobnímu růstu a díky nástroji, kterým je skupinová psychoterapie, pro sebe došla k jednoduchému, ale fungujícímu pravidlu, které si osvojila.
- Když nabízím domnělou informaci „za tebe“, osoba, které to říkám, má dojem, že ji obviňuji, kritizuji, útočím na ní. Může si myslet, že ji považuji za někoho špatného a nepřemýšlí o tom, jak změnit své chování, ale jak se bránit a útočit zpět.
- Když přicházím s tím, jak to mám za sebe (tj. co si myslím já, jaký mám postoj, co cítím), tak neobviňuji, ale zprostředkuji druhému svůj úhel pohledu a své emoční naladění, které ve mě situace vzbudila. Dávám zpětnou vazbu za sebe. To vede k porozumění a otevírá to prostor, jak se domluvit.
Monika o sobě věděla, že je spíše analytický typ, který přemýšlí pragmaticky a tápe v sociálních dovednostech. Ve své praxi se často setkávám s tím, že pro technicky smýšlející lidi a pragmatiky není jednoduché své sociální dovednosti rozvíjet, jsou pro ně příliš abstraktní, aby věcem rozuměli, potřebují je vidět, vizualizovat, mít popis, seznam, kuchařku.
Monika si díky laskavé a zpětné vazbě ostatních na skupinové psychoterapii vytvořila matici, která se jí osvědčila v praxi při dialozích s ostatními:
- Já se cítím takhle…… – popsat své emoce, pocity:
↓ „Jsem nervózní, “
- Když ty děláš tohle……– zmínit konkrétní chování partnera v komunikaci, nehodnotit a nekritizovat, ale popsat ho:
↓ “když říkáš, že si nevím rady s novým úkolem,”
- Protože…… – informovat, jak mě ovlivňuje dané chování:
↓ “protože pak pochybuji o vlastních schopnostech,”
- A přála bych si…… – vyjádřit přáním změnu směrem k sobě:
↓“přála bych si, abys mi víc věřil”
Zpětná vazba a autenticita
Během procesu, jež zprostředkovala skupinová psychoterapie, poznala Monika, že domněnky a informace „o tobě“ – tedy o tom, co jsi udělal a jaký jsi, skutečně nemají pozitivní efekt pro mluvčího ani pro posluchače. Napětí a zloba narůstají, vzniká prohloubení konfliktu, jehož řešení konfliktu je pak stále obtížnější. Především proto, zpětná vazba „za tebe“ kritizuje druhou stranu, snaží se jí vsugerovat vinu.
Naproti tomu zpětná vazba „za sebe“, ukazuje skutečné a pravdivé názory, postoje a pocity mluvčího, seznamuje s jejich významy a s tím, co a proč je pro něho důležité. Posluchač se tím dozvídá, že např. udělal něco, co se neshoduje s očekáváním, že mu způsobil nepříjemnost, nebo ho rozzlobil atd. Je to zcela jinak sdělená informace, která druhého nehodnotí, neobviňuje, nekritizuje. Zpětná vazba s informací „za sebe“ je jasná a neohrožující forma toho, jak seznámit ostatní s vlastními očekáváními, potřebami, pocity. Informace „za sebe“ ukazuje, co mluvčí cítí. Vyžaduje otevřený a popisný, nikoli hodnotící postoj. Takový přístup ve zpětné vazbě má větší pravděpodobnost na pozitivní změnu.
Způsob vyjádření se „za sebe“ záleží na situaci. Někdy je možné změnit pořadí, nebo použít pouze první dva prvky schématu. Základem je, že vyjadřovat se „za sebe“ zprostředkuje druhým vaše pocity, myšlenky a opravdové rozpoložení pro danou situaci, nikoli hodnocení druhé osoby. To nás vede k úlevě, neboť se vyjadřujeme autenticky, navíc se otevírám autenticitě druhé strany. Otevírají a zvyšují se i možnosti si porozumět, dohodnout se, či přijmout to, že druhý je jiný než já, jinak smýšlí a prožívá a že má na svou autenticitu a její vyjádření plné právo, tak jako já sám.
Přeji Vám hodně porozumění v komunikaci a zdravé, upřímné a láskyplné vztahy s ostatními.
Mirka Pražák Bartošová