Když přejídání tiší hlad po lásce

30. 11. 2022

Co vlastně nás lidi vede k přejídání? Kde vznikne tato nutkavá potřeba doslova se zaplnit – nacpat se? Jak to, že jídlem sytíme často něco zcela jiného, než jsou fyziologické potřeby těla? Troufám si říct, že odpovědi na řadu otazníků v tématu přejídání, obezity, nadváhy a stravovacích návyků vůbec, najdeme v krajinách lidské duše. To, co lidé takzvaně “zajídají” bývají pocity osamění, strachu ze samoty či z neporozumění. Jídlo může sloužit i jako emoční sycení pocitu frustrace. Frustrace, kterou způsobuje izolace v našem vnitřním světě, nedostatek bezpečí a důvěry. Zkrátka přejídání, nadváha a obezita jsou velmi často důsledkem hladu po lidské blízkosti, hladu po lásce.

Obezita sama má, jak víme, má i celou řadu jiných příčin. Mohou to být genetické faktory, kdy je zvýšené množství tukových buněk vrozené, nebo poruchy funkcí metabolismu, hormonální onemocnění apod. Když dohledáme data, jež uvádí a potvrzují odborníci, lékaři – obezitologové, zjistíme že genetika, nemoci a poruchy metabolismu tvoří pouze 20% celkových příčin nadváhy. Což je opravdu alarmující! 80% lidí, kteří trpí nadváhou či nezdravými stravovacími návyky a přejídáním, potřebuje nikoli pomoc lékařů, ale pomoc psychoterapeutickou.

Ptala jsem se lidí, kteří za mnou přišli do psychoterapie.

  • Co pro Vás jídlo znamená, jaký k němu máte vztah?
  • Jak tento vztah k jídlu vznikl?

Podobnými otázkami se můžeme dostat až do období dětství a působení rodičů.

Miminka a batolata, (tedy věk od narození přibližně do dvou let), nejsou schopna rozlišovat potravní a ostatní potřeby. Děťátko ví jen, že má něčeho nedostatek, něco cítí, či ho něco bolí. A to dává najevo. Nedostatek nejčastěji se vyjadřuje pláčem. Postupně se na základě zkušenosti a z reakcí okolního světa učí rozeznávat, co mu vlastně chybí.

Nejdůležitější úlohu v tomto ranném období učení a chápání svých potřeb, mají nejbližší osoby. Tedy osoby s kterými vyrůstáme, především maminky, které dítě kojí, či přikrmují a samozřejmě také tátové, kteří se starají o krmení. Záleží na tom, jakým způsobem a jak rychle rodiče odpovídají na to, když dítě vyjadřuje své potřeby např. pláčem.

Někteří rodiče používají jídlo jako universální tišící prostředek. Tedy aby děťátko nebrečelo dostane „dobrůtku“. Když však maminka a tatínek nerozlišují aktuální potřeby dítěte, je pro něj těžké naučit se rozeznávat mezi hladem a ostatními pocity jako je strach, napětí, zlost, úzkost. Dítě si vypěstuje tzv. emoční hlad, který zahání jídlem. Což krátkodobě vyvolá pocit uspokojení, dlouhodobě a později v životě to však může způsobovat již zmíněnou obezitu a často také nemoci duše, nespokojenost a frustraci, jež pramení z neschopnosti dobře vnímat a rozumět svým emocím.

Proč se na to v psychoterapii vůbec ptáme? Vždyť je to něco, co již bylo a minulost se nedá změnit. To je samozřejmě pravda, v procesu terapie je však důležité porozumět tomu, proč jsem jaký jsem, abych mohl se sebou dobře žít a přijímat sám sebe. Pojmenování zaběhlých vzorců je navíc potřeba proto, abychom je mohli opravit.

Téma obezity, jako hladu po lásce, (ostatně jako i jiná témata), se stane srozumitelnější a bližší, když vstoupí do lidského příběhu. A tak uvedu střípky z psychoterapie Michala, činím tak s jeho souhlasem. Jméno je smyšlené a určité okolnosti byly pozměněny tak, aby zůstala zachována anonymita mého klienta.

Střípek z terapie Michala

Michal je dospělý muž, jeho věk se blíží čtyřicítce. Na první pohled je sympatický. Není vyloženě obézní, působí mohutným dojmem, trochu jako medvěd. Pracuje jako strojní inženýr. Jeho téma jsou partnerské vztahy. Popisuje je jako nešťastné. Ženy se mu líbí a často se do nich “osudově” zamilovává. Pro dotyčnou je pak schopen nemalých obětí, snaží se vyhovět každému přání. Je naslouchající, dokáže zařídit praktické věci, umí připravit romantické chvíle. Jako by byl schopen se pro ženy rozdat a sám vlastně neví, co by si ve vztahu přál pro sebe. Jeho vztahy mají jepičí život a většinou končí tak, že dívka požádá Michala, aby zůstali “jen kamarádi”.

Momenty zklamání z odmítnutí jsou pro Michala velmi zraňující. Stáhne se do svého světa a trpí bolestí. Je to bolest duše a je tak silná, že přechází do těla. Objevují se úzkostné stavy. Michal cítí tlak na hrudníku a tenzní bolesti hlavy, ty přechází až do končetin, rukou a nohou, které ho brní. Tyto stavy přichází ve vlnách, opakují se během týdne několikrát. Jediné co zatím pomáhá s touto bolestí je jídlo. Jídlo slouží k utišení bolesti duše. Používá jídlo jako lék. Konkrétně to znamená pojídání hamburgerů, pizz, brambůrků v době, kdy je sám doma.

Úzkosti přivádí Michala do terapie a začínáme pracovat. Na sezeních Michal sdílí a odkládá svou bolest, kterou jinak dusí v sobě. To je pro něj velmi úlevné. A to začátek naší terapeutické cesty. Je potřeba vzniklou ránu hojit. Prožívám s ním těžké stavy a hledáme mechanismy, které pomáhají a jsou zdravější alternativou, než přejídání.

NA DOKONĆENÍ PŘÍBĚHU PRÁVĚ PRACUJI:-)