Otázky a odpovědi

Je pravda, že mezi lidmi a ve společnosti se objevuje názor, že chodit na psychoterapii, znamená že jsem divný, poznamenaný, že je to pro tzv. blázny.

Vězte, že takový názor je mýtus a stigma, jež přetrvává z dob dávno minulých. Tento mýtus možná sahá až k době Sikmunda Freuda, a k obrazu, jež v lidech vyvolává např. Formanův film „Přelet nad kukaččím hnízdem.“ Od těch dob však ušla psychoterapeutická péče a péče o psychické zdraví vůbec, velký kus cesty.

Ano, psychoterapie je účinný nástroj, jež pracuje s psychopatologiemi, ale také, (a mnohem častěji), prospívá lidem v rámci jejich osobnostního rozvoje. Pomáhá naplňovat náš život smyslem a směřuje k prožívání tzv. plnosti a opravdovosti a to v různých rovinách, např. ve vztahu k sobě, v partnerském vztahu, rodičovství, práci a kariéře, atd. V terapii pracujeme s naším vnitřním světem, s vědomím a často i podvědomím, s automatismy, psychickými programy a barierami, jež nám brání žít plný a šťastný život.

Chci tím říct, že psychoterapie je nejen pro lidi, u nichž je duševní zdraví poškozené a mají tzv. diagnózu. Ve své psychoterapeutické praxi mám také klienty s diagnózu, kterou sice respektuji a spolupracuji např. s psychiatry, ale s diagnózou jako takovou, vlastně nepracuji. Pracuji s především člověkem. S člověkem, jako s jedinečnou bytostí a se vším co se mu ve světě děje, co potkává na své cestě.

Psychoterapie se stala naprosto běžnou součástí péče a sebe a je nástrojem vědomého života a směřování k vlastní autenticitě. A každý kdo se vydává na tuto cestu nejen, že není „blázen“, ale naopak projevuje odvahu a vnitřní sílu.

Psychoterapie je rozmanitý nástroj péče a zacházení s duší. Tento nástroj je rozmanitý právě tak, jak rozlišní jsme my, jako lidé a jak různá jsou témata, jež nás v životě potkávají a jež řešíme. Chci tím říci, že psychoterapie je individualizovaný proces, který se řídí potřebami klienta.

Může fungovat jako úleva a podpora v krizových a složitých životních situacích – jako je např.

• rozvod nebo rozchod
• ztráta blízkého člověka
• nemoc psychická, psychosomatická, fyzická
• syndrom vyhoření

Psychoterapie podporuje naši psychiku a mentální síly, abychom mohli tuto tíhu nést a zvládnout.

Psychoterapie může též působit jako akcelerátor změn našich zažitých vnitřních vzorců a barier. Umožní zvědomit programy, které nám neslouží a jsou toxické či sebedestruktivní- např.

• závislé chování
• žárlivost
• manipulace
• agrese
• výbušnost
• přehnané obviňování se a výčitky
• prokrastinace
• sebepodceňování
• perfekcionismus
• úzkost a strach

Tyto nefunkční programy pak formujeme do zdravějších postojů a možností. Pracujeme též s dobrými – funkčními programy, které posilujeme. Velkou část terapie tvoří vztah k sobě – naše sebevědomí a sebe-hodnota a dále vztahy s druhými, s klíčovými osobami v našem životě – rodiče, prarodiče, sourozenci, partner, děti, či jinými osobami – šéf, kolegové, kamarádi.

Psychoterapie nás učí naslouchat svým emocím a porozumět jim, učí nás empatii a komunikaci, jak se sebou ve vnitřních dialozích, tak s druhými. Zlepšuje tak naše komunikační a sociální dovednosti.

Pracujeme též ze základními existenciálními tématy jako je svoboda, smrt, samota a smysl v životě.

Patří sem toho mnohem více, to jak Vám psychoterapie však nelze poznat na základě textu je potřeba zažít ji jako zkušenost. Možná to není lehká cesta a určitě to není cesta pro každého, rozhodně je to však cesta objevná a zodpovědná. Cesta, která stojí za to.

Myslím, že právě Vaše zdráhání, či stud je téma pro terapeutická sezení. Je pravděpodobné, že se něco takového objevuje nejen ve spojení s psychoterapií. Odkrývat svou duši je součástí intimity a to, jak s intimitou a s nitrem zacházíme je vlastně umění. Je to i něco, co má své hranice, jež mohou být u každého z nás nastaveny různě. Stud nás může brzdit a blokovat a právě s tím terapie pomáhá.

Psychoterapeut přistupuje ke studu citlivě a vnímavě. Nehodnotí a nekritizuje, nabízí možnost porozumění těmto emocím, ale nevyvíjí tlak, je trpělivý a přijímá Vás takového jaký jste. Při sezení se stává, že člověk potřebuje terapeuta poznat, vybudovat důvěru, což je naprosto přirozené. Každý z nás má jiné tempo, někdo se otevře hned jiný potřebuje více času a zmiňovanou důvěru, vše co se při sezení děje tam patří a je v pořádku.

Mohu Vás ubezpečit, že slzy jsou v pořádku. Jsou projevem emocí např. smutku, lítosti, vnitřní bolesti, jež mohou být potlačované a to, že vycházejí z nitra ven, je ozdravný proces.

Psychoterapeut slzy i jiné projevy Vašich emocí přijímá citlivě a s respektem k Vám a k tomu, co se právě děje. Váží si toho, že se můžete otevřít, vnímá to, jako projev důvěry. Psychoterapeut Vám nabízí důvěrný a bezpečný prostor, zároveň Vám nic nevnucuje.

Při sezení můžete zažít úlevu a uvědomit si, že plakat je lidské. Společně můžeme lépe svým emocím porozumět a zažít, že je to něco, co nás může jako lidi propojovat a sbližovat, pokud to umíme sdílet a i to se můžeme v psychoterapii učit.